Když
se řekne „objev“, představí si většina z nás laboratoř, místnost plnou
přístrojů, výkonných počítačů nebo ohromnou budovu plnou archiválií, v níž
badatel s lupou a stohem knih na stole ve studovně něco hledá. Objevení
více než dvě stě let „spícího“ díla Josefa Bárty(1744 - 1787) Da ist nich
gut zu raten / Dobrá rada drahá se odehrálo jinak. Když jsem pátral
v rámci projektu „Češi ve Vídni“ po nejrůznějších autorech a dílech
v Čechách narozených tvůrců, narazil jsem na jméno autora, o němž jsem
vůbec nevěděl. Byl to Josef Bárta (psán též jako Barrta, Bartha nebo Bartta).
Nejdříve mne zaujal titul jeho singspielu – Šlechtic nádeníkem. Singspiel (de
facto muzikál dnešní terminologií) byl ve Vídni na rozhraní sedmdesátých a
osmdesátých let XVIII. století velmi oblíbeným žánrem. Většinou komický děj, zpívané
pasáže střídaly úseky mluveného slova a dialogů bez doprovodu hudby, jako celek
typická a vyhledávaná lidová zábava, často s lehkým erotickým nádechem.
Bártova „Šlechtice nádeníkem“ se mi však jako celek nepodařilo v českých
ani evropských archivech a knihovnách najít. A pak jsem ale objevil jeden
Bártův singspiel, jehož rukopisná podoba ležela v archivu v Berlíně.
Starý rukopis bylo nutno přepsat do moderní notace, podložit text psaný
novogotickou kurzívou (kurentem) do latinky, nechat udělat český překlad
libreta, podložit a upravit českou verzi libreta, udělat klavírní výtahy a
připravit kompletní orchestrální materiál – party jednotlivých nástrojů
orchestru. Tato krásná, ale náročná a „objevná“ práce trvající asi dva roky je
nutná pro to, aby se muzikál osmnáctého století mohl dostat do rukou režisérovi
představení, dirigentovi, pěvcům, hudebníkům a všem, kteří se na přípravě
podílejí.
